
Mini info:
- Takže zatím nevím na kolik částí to bude , ale budu se snažit to udělat krátký asi na 3 části .
- Je to o jedné dívce jménem Lilien , která jako malá měla nejlepší kamarádku , ale když se odstěhovala zapoměli na sebe . Lilien se s tím musí vypořádat sama , protože žádné přátele nemá . Však jednoho dne se její identita změní a bude úplně jiný člověk .
- Je to něco jako Lilienin deníček
Když jsem byla malá se svojí sestřenicí jsem si velice rozuměla , bylo divné , že jsme se jmenovali stejně Lili . Byli jsme ty nejlepší kamarádky , přemýšleli jsme dopředu , že budeme mít domeček se zahradou a budeme spolu bez jakýkoliv chlapů . Ale čas běží a už jsme se málokdy vídali , protože jsme se odstěhovali a začali jsme chodit do školy . Ve škole jsem měla tolik dobrých kamarádek , že jsme zapomněla na Lilien . Měla jsem oslavu narozenin a zapomněla na ní . Sice jsem si myslela , že jsem strašná , že bych se jí měla omluvit , ale ona mi jednou udělala to samé . Na její narozeniny uspořádala tu největší oslavu co kdy mohla být , ale nepozvala mě a vymluvila se , že si nemůže pamatovat každého . Tahle slova mě ranila říkala jsem si , že už pro ní nic nejsem , protože má nové kamarádky a na naše tajné plány zapomněla. Když jsem se vzpamatovala zjistila jsem , že sedím na obědě sama , jako obvykle , nikdy mi to nevadilo do té doby než jsem zjistila , že Lilien už nechce být moje kamarádka . Smutně jsem koukala do talíře až mi slzy spadli do kaše . Najednou cítím někoho vedle sebe , byla to Emi , rychle jsem si utřela slzy a dělala , že se nic nestalo . Nastalo hrobové ticho , které jsem dobře znala .. prázdnota "Chutná ti ta kaše ?" prolomila Emi ticho " N-n-o nic moc" koktala jsem potichu , až jsem sama neslyšela co jsem řekla , ale Emi to očividně netrápilo a zeptala se znovu dokut mě neslyšela . Začala jsem se nesnesitelně potit , celou dobu co byla vedle mě jsem si říkala proč by si sedla vedle mě když má spoustu jiných , lepších a hezčích kamarádek než jsem já a tak jsme sebrala všechnu odvahu a zeptala se jí " Ehm .. Emi ? Proč sis sedla vedle mě" vyhrkla jsme ze sebe "Sice si tichá a stydlivá jako myška , ale jsi mi hodně sympatická" když dokončila větu krásně se usmála svými krásně býlími zuby a já jsem byla v sedmém nebi . Ale stejně mi vrtalo hlavou proč si právě dneska sedla vedle mě , proč si ke mě nesedla třeba včera a pak mi to došlo určitě se vsadila s kamarádkou , že jestli si vedle mě sedne tak dostane odměnu , najednou se mi sevřel žaludek a cítila jsme se hrozně a tak jsem si sedla k jinému stolu , abych byla sama . Po škole jsme zase jako jediná zůstala ve třídě abych pomohla uklidit , ale musel tam semnou zůstat ještě jeden kluk , jmenoval se David , byl to takový sukničkář . Sice jsem byla neoblíbená myška a nikdo o mě nic nevěděl , já toho věděla o ostatních spoustu . David na mě dělal obličeje a mě ani jeden nepřipadal vtipný naopak strašně nudný . Vždycky když se otočil blbě jsem se zatvářila a otočila se zpátky , a najednou zase nastalo hrobové ticho a šlo slyšet jen moje dýchání "Proč si odešla od Emi na obědě ?" když dopověděl větu nechala jsem židle být a zmateně jsem se na něho koukla , protože nikdy by mě nenapadlo , že by mě někdo u oběda sledoval , když jsem se pořádně zamyslela usoudila jsem , že asi sledoval Emi a otráveně mu odpověděla "A proč bych s ní měla sedět ? Abych byla něco jako zábavná atrakce ?Pro prohraný ?" a zase jsme pokračovala v zvedání židlí . Jenže poslední jsem nestihla zvednout , protože mě chytl za ruku a švihnul s ní , všechny židle spadali na zem a já si jen otráveně oddechla a vykroutila se mu "Děláš si ze mě srandu nebo co ? musím všechny židle zase zvednout .. ti fakt děkuju" a začala jsem znovu zvedat první židli z 26 "Vždyť se s tebou chtěla přátelit .." řekl David a já se na něho pobaveně dívala a začala se potichu smát "JO ajsně dobrý vtip , ale nejsem zas tak blbá" On tam jen stál jako solný sloup a začal mi pomáhat . Když už jsme zvedli všechny židle tak jsme si umyli ruce a odešli , hrozné na té cestě bylo , že jsme museli stejnou cestou , začala jsem si prozpěvovat mojí nejoblíbenější písničku od Green day , myslela jsem si , že mě neslyší , protože šel zamnou . U konce písničky jsem si vzpomněla na Lilien a Emi , říkala jsem si , že si sama vystačím hravě . U domu jsem spatřila malou holčičku , která brečela . Šla jsme k ní a vyptávala se co se jí stalo , zjistila jsem , že se ztratila . Ihned jsem se jí zeptala na jméno a začala koukat na všechny zvonky u bytů , bylo tam asi 15 paneláku a v jednom tom paneláku bydlí i rodiče té holčičky . Když už jsme našla ten správný panelák , nikdo nebyl doma a začala jsem zvonit na některé jejich sousedy až sem našla jejich tetu , která ji odvedla . Když jsem skončila boleli mě nohy a měla jsem 3 hodiny zpoždění , ale nedokázala jsem běhat "Asi máš zpoždění co ?" slyšela jsem za zády a rychlostí blesku jsem se otočila , byl to David udivovalo mě , že tam ještě stojí "Co tu děláš ?" zeptala jsem se a při tom lovila rohlík se šunkou v aktovce "No já sem tě viděl jak koukáš na ty zvonky a tak jsem si řekl , že se na tebe budu ještě chvíli koukat" u posledního slova se začal smát a já si jen odfrkla a odpověděla "Proč ti to přišlo tak vtipné ?" otočila sjem se a odešla , jenže David šel vedle mě "Proč jseš tak strašně chladná ? Celou dobu se snažím tě rozesmát a chci vidět jak se směješ , jenomže na tebe nic nefunguje" zeptal se s údivem "Protože to není vtipné .. napadlo tě to ?" řekla jsme tak chladně až mi z toho byla zima , pak když už došel ke svému bytu pozdravil mě a já stejně otráveně řekla "Nazdar" a odpochodovala pryč . Doma jsem zapla počítač a začala hrát hry , večer jsme pořád přemýšlela , kdybych se neodstěhovala jaká bych byla , kamarádila bych ještě s Lilien ? Měla bych kluka ? Byla bych oblíbená ? Tyhle otázky mi vrtali hlavou celou noc dokut jsme neusnula .









páni krásne píšeš :O fakt super poviedka n_n len tak ďalej mne sa to hrozne páči ^.^ ináč nechceli by ste spriateliť? *-*