
- V tomhle díle se Lilien potká se svou sestrou z dětského domova Magdalénou , která jí bude vyprávět o jejím doposut neznámím životě . Dozvý se , že její prvý rodiče ještě žijí .
Ráno ve škole jsem byla nabroušená po tom co jsem slyšela v televizních novinách , pořád ke mě všichni koukali soucitnými pohledy ze kterých mi bylo blbě . Při zkoušení u tabule jsem byla úplně klidná do té doby než jsem si vzpomněla na Enkla .. "Ten blb!" vykřikla jsem ze sebe . Všichni na mě koukali s otevřenými pusami , najednou mě polil studený pot a já nervózně přešlapovala z místa na místo "Lilien , co to mělo znamenat ? Možná , že toho krále si neměla ráda , ale takhle se projevovat je vrchol!" vyjela na mě učitelka dějepisu a já si jen potichu řekla , že to je ta nejhorší učitelka . Budu po škole , ale to mi nevadí , protože jsem mohla být sama "Hele , máte šílený ječák víte o tom?" prohlásil nějaký kluk z prostřední lavice "Kdo to byl ?!" vykřikla učitelka , která byla celá červená . Všichni s prostřední lavice ukázali na Davida "Můj bože !" řekla jsem si , protože ho učitelka určitě nechá po škole a už nebudu sama , věděla jsem , že to určitě udělal naschvál ,aby mě umučil k smrti . Učitelka si stoupla a pomalu se plazila k 3 lavici uprostřed . "Co si to dovoluješ mladý muži ." řekla s klidem učitelka . Z dálky jsem viděla jak se David potí , neudržela jsem se a vyprskla smíchy , protože pohled na učitelky jak je celá červená a shrbená bylo strašně komický . "Lilien Mcrondová co vám tu připadá tak vtipné ?!" řekla a otočila se ke mně , kdyby mohl pohled vraždit byla bych mrtvá . "Ne nic , nic já jsem si vzpomněla na jeden příběh co mi vyprávěla má ...." poslední slovo jsem nedokázala doříct , sklonila jsem hlavu. "Enkl! ... no jo .. adresa ..." řekla jsem nahlas . Popadla jsem svojí peněženku , která byla hned poblíž a běžela ze třídy . Věděla jsem kam chci utíkat , znala jsem Enklovu adresu jako básničku a běžela tak rychle jak mi nohy stačili . U poloviny cesty jsem padla únavou , ale znovu jsem vstala a běžela dál . Nechtěla jsem to vzdát , protože kdybych to vzdala moje pomsta by se nikdy nevyplnila a rodiče by nemohli odejít v klidu a míru . Najednou na mě někdo cinkal kolem "Kam chceš jít?" polekaně jsem se otočila a viděla Davida na kole . "Co tu kruci ... děláš !" vyštěkla jsem na něho a chtěla znovu běžet , ale už jsme nemohla a padla na zem . "Jseš vždycky tak milá .. prostě jsem utekl za tebou , protože kolem tebe se dějí zajímavý věci" řekl a zazubil se na mě . Já jsem ho ignorovala a běžela dál , najednou jsem narazila do nějaké paní , na které se věšeli malé děti . "Moc se omlouvám" řekla jsem rozpačitě a trochu se pousmála na jedno z dětí . Paní pořád nic neřekla a pozorně si mě prohlížela "Lilien Wolf ?" zeptala se mě paní s úsměvem na tváři. "Ne , já jsem Lilien Mcrondová .." řekla jsem zmateně , protože jsem vůbec nevěděla jak přišla na to , že bych se jmenovala Lilien . "No jo , já zapomněla Mcrondonovi si tě adoptovali... chyběla jsi mi holčičko" pokusila se mě obejmout , ale já jsem couvla dozadu . "Co prosím ? Já nejsem adoptovaná. A kdo jste vy?" žena se na mě smutně podívala. "Copak ty už si mě nepamatuješ ? Já jsem tvoje sestřička Magdaléna. V dětském domově jsem tě tam hlídala .. vůbec jsi se nezměnila jenom ty vlasy jsi měla hnědé"
já jsem nechápavě zamrkala a pak mi to došlo , proto jsem neměla ani jedinou fotku když jsem byla malá . "A proč jsem zůstala v dětském domově ?" zeptala jsem se váhavě . "No tvoje rodiče byli chudí a když trošku zbohatli chtěli tě zpátky , ale už jsi byla u Mcrondonovích" vůbec jsem nemohla uvěřit vlastním uším , nikdo mi nikdy neříkal , že jsem adoptovaná i když mi to babička trochu naznačovala tím , že mám jinou krev , ale já jí nikdy neposlouchala a teď jsem toho litovala . "Holčičko jseš v pořádku ? Tady máš kapesníček" podala mi kapesník , protože mi stékali slzy . Sedla jsem si Magdalénou a s malými dětmi na lavičku a sestřička Magdaléna mi vyprávěla můj pravý život . Vedle mě seděl i David , ale mě to bylo jedno , protože jsem pořád jenom brečela a brečela až jsem neměla ani sílu si stoupnout a tak jsem celý odpoledne strávila venku na lavičce .Sestřička Magdaléna mi dovolila u ní na chvíli bydlet , zavolala jsem tetě aby se o mě nestrachovala a znovu poslouchala můj život o kterém jsem neměla ani potuchy.
já jsem nechápavě zamrkala a pak mi to došlo , proto jsem neměla ani jedinou fotku když jsem byla malá . "A proč jsem zůstala v dětském domově ?" zeptala jsem se váhavě . "No tvoje rodiče byli chudí a když trošku zbohatli chtěli tě zpátky , ale už jsi byla u Mcrondonovích" vůbec jsem nemohla uvěřit vlastním uším , nikdo mi nikdy neříkal , že jsem adoptovaná i když mi to babička trochu naznačovala tím , že mám jinou krev , ale já jí nikdy neposlouchala a teď jsem toho litovala . "Holčičko jseš v pořádku ? Tady máš kapesníček" podala mi kapesník , protože mi stékali slzy . Sedla jsem si Magdalénou a s malými dětmi na lavičku a sestřička Magdaléna mi vyprávěla můj pravý život . Vedle mě seděl i David , ale mě to bylo jedno , protože jsem pořád jenom brečela a brečela až jsem neměla ani sílu si stoupnout a tak jsem celý odpoledne strávila venku na lavičce .Sestřička Magdaléna mi dovolila u ní na chvíli bydlet , zavolala jsem tetě aby se o mě nestrachovala a znovu poslouchala můj život o kterém jsem neměla ani potuchy.









a teraz sa mi zastavilo srdce xD to nie je dobré keď ma niekto takto napíína :D ale je to krásne! *poklona*